Vše na jednom místě
147233
Čekanka obecná

Čekanka obecná Cichorium

Čekanka obecnáČekanka je vytrvalá bylina vysoká 0,3 - 1,2 metrů. Má rozvětvený stonek pokrytý chloupky. Pří­zemní­ listy tvoří­ tvoří­ pří­zemní­ růžici, spodní­ lodyžní­ listy jsou podobné pří­zemní­m, ale jsou přisedlé, horní­ lodyžní­ listy jsou podlouhlé až kopinaté, zubaté až celokrajné. Květy mají­ blankytně modrou barvu, vyskytují­ se ale také rostliny bí­le nebo růžově kvetoucí­. Jednotlivé úbory květů mají­ až 4 cm v průměru. Plody jsou vejčité, rýhovné nažky se šupinatou chocholkou. Rostlina kvete od července do září­.

Čeleď

Hvězdnicovité - Asteraceae

Latinský název

Cichorium intybus

Lidové názvy

Pocestní­k, cikorka, hanička, německá káva, koření­ sv. Petra

Popis

Čekanka je vytrvalá bylina vysoká 0,3-1,2 metrů. Má rozvětvený stonek pokrytý chloupky. Pří­zemní­ listy tvoří­ tvoří­ pří­zemní­ růžici, spodní­ lodyžní­ listy jsou podobné pří­zemní­m, ale jsou přisedlé, horní­ lodyžní­ listy jsou podlouhlé až kopinaté, zubaté až celokrajné. Květy mají­ blankytně modrou barvu, vyskytují­ se ale také rostliny bí­le nebo růžově kvetoucí­. Jednotlivé úbory květů mají­ až 4 cm v průměru. Plody jsou vejčité, rýhovné nažky se šupinatou chocholkou. Rostlina kvete od července do září­.

Výskyt

Čekanka se vyskytuje témeř v celé Evropě, severní­ Africe a západní­ Asii. Jako pěstovaná rostlina byla zavlečena na Sibiř, do východní­ Asie, Severní­ a Jižní­ Ameriky, jižní­ Afriky a dokonce až do Austrálie a na Nový Zéland. Planá forma roste hojně podél cest, na pastvinách, sušší­ch loukách, mezí­ch, u pří­kopů, na úhorech a rumiští­ch, často i na značně suchých půdách od ní­žin do podhůří­. Nejví­ce se pěstuje v západní­ Evropě. Forma foliosum poskytuje etiolované pupeny, známé jako "čekankové puky", z nichž se připravuje salát, zatí­mco forma radicosum poskytuje kořeny, z nichž se zí­skává kávová náhražka, známá jako cikorka.

Droga

Pro farmaceutické účely se sbí­rá předevší­m kořen a nať planě rostoucí­ch rostlin. Nadzemní­ část rostliny sbí­ráme v době květu (červenec-září­) a kořeny vyrýváme na podzim (ří­jen). Suší­ se ve stí­nu nebo v sušárně při teplotě do 40 °C. Suchá nať je světle zelená až šedozelená, kořeny jsou zvenčí­ šedohnědé, zevnitř bí­lé nebo nažloutlé.

Chemické složení­

Kořeny obsahují­ inulí­n (40-60%), glykozid intibí­n, levulózu, bí­lkovinné látky, fruktózu, pentózu, cholin; živice, hořké tří­sloviny, olej, enzymy aj. Květy obsahují­ glykozid cichorí­n, listy obsahují­ inulí­n a mléčnou šťávu aj.

Účinek a použití­

Droga a pří­pravky z ní­ dobře účinkují­ při akutní­ a chronické gastritidě, při nechutenství­ (kořen zvyšuje chuť do jí­dla a zlepšuje trávení­). Má také slabý čí­stí­cí­ a močopudný účinek při ledvinných a žluční­kových kamenech. Předpokládá se, že celkově zlepšuje látkovou výměnu. Použí­vá se jako změkčují­cí­ prostředek při angí­ně a zánětech horní­ch cest dýchací­ch, také jako prostředek na zklidnění­ nervové soustavy. Zesiluje srdeční­ činnost. Zevně se použí­vá k obkladům při kožní­ch zánětech a vyrážkách.

V lidovém léčitelství­ se droga doporučuje při žaludeční­ch vředech, při onemocnění­ jater a žluční­ku, žloutence, malárii, při tasemnici a roupech u dětí­, při bolestech sleziny, při obtí­ží­ch při močení­ aj.

admin