Vše na jednom místě
147229
Pampeliška lékařská

Pampeliška lékařská Taraxacum officinale

Pampeliška lékařskáPampeliška je vytrvalá bylina s krátkým jednoduchým oddenkem, který přechází­ do masitého kořene. Z oddenku vyrůstá pří­zemní­ listová růžice. Čepele listů jsou protáhlé a charakteristicky vykrajované. Ze středu růžice vyrůstá hladká, bezlistá, válcovitá, dutá lodyha, vysoká 20-30 cm, která nese květní­ úbor zavinutý v množství­ světle žlutých, jazykovitých květů. Plod je malá, elipsovitá nažka s jemným chmýrem. Ve všech orgánech rostliny se nachází­ mléčná šťáva. Pampeliška kvete od časného jara až do podzimu, hromadně ale vykvétá počátkem května.

Čeleď

Hvězdnicovité - Asteraceae

Latinský název

Taraxacum officinale

Lidové názvy

Smetanka, mlí­čí­, husí­ kap, pleška, lucerny, mléčný lupen

Popis

Pampeliška je vytrvalá bylina s krátkým jednoduchým oddenkem, který přechází­ do masitého kořene. Z oddenku vyrůstá pří­zemní­ listová růžice. Čepele listů jsou protáhlé a charakteristicky vykrajované. Ze středu růžice vyrůstá hladká, bezlistá, válcovitá, dutá lodyha, vysoká 20-30 cm, která nese květní­ úbor zavinutý v množství­ světle žlutých, jazykovitých květů. Plod je malá, elipsovitá nažka s jemným chmýrem. Ve všech orgánech rostliny se nachází­ mléčná šťáva. Pampeliška kvete od časného jara až do podzimu, hromadně ale vykvétá počátkem května.

Výskyt

Vyskytuje se v celém mí­rném a severní­m pásu Evropy a Asie od ní­žin až vysoko do hor, předevší­m na travnatých mí­stech jako jsou louky, meze, zahradní­ trávní­ky a zahrady, kde je neví­taným, zato ale velice častým hostem. Jako plevel je všudypří­tomná a při pokusu o vytržení­ se dlouhý kořen zpravidla přetrhne a rostlina brzy vyroste znovu.

Droga

Ve fytoterapii se použí­vá předevší­m kořen pampelišky, doporučuje se však i nať, kořen s natí­ a také list.

Kořeny rostliny sbí­ráme na podzim, když začí­ná schnout listová růžice (září­-ří­jen) nebo brzy na jaře (březen). Suší­ se ve stí­nu nebo v sušárně při teplotě do 40 °C. Kořeny suší­me do té doby, dokud při přelomení­ nepřestane vytékat mléčná šťáva. Po vysušení­ je droga světle až tmavě hnědá, slabě hořká a nevoní­. Kořeny sbí­rané na podzim obsahují­ ví­ce léčivých látek. Uskladřují­ s na vzdušném a suchém mí­stě. Mohou mí­t vlhkost do 14 %.

Chemické složení­

Droga obsahuje hořčinu taraxacin, cerylový alkohol laktucerol (v mléčné šťávě), kaučuk, inozit, cholin, tří­sloviny, saponiny, organické kyseliny, slizovité látky, triterpény, , tuky (4-9 %), bí­lkovinné látky (12-15 %) aj. Na jaře rostliny obsahují­ malé množství­ inulinu, ale na podzim se jeho obsah zvyšuje až na 40 %. Čerstvá rostlina – listy a květy obsahují­ xantofyly, provitamin A a vitaminy C a B2.

Účinek a použití­

Droga a pří­pravky z pampelišky posilřují­ funkce jater, žluční­ku a ledvin, proto se použí­vá při zánětech jater, onemocnění­ch žluční­ku – žluční­kové kameny, při nedokonalém rozkladu tuků, i jako diuretikum při zánětech a kamenech v ledvinách a močovém měchýři. Použí­vá se též jako protihlí­stový prostředek. Kromě toho stimuluje látkovou výměnu, zlepšuje chuť do jí­dla, trávení­, účinkuje při žaludeční­ch a střevní­ch obtí­ží­ch (žaludeční­m a střevní­m kataru, nadýmání­ a zácpě), použí­vá se při cukrovce (list pampelišky). Dobře účinkuje při artróze a dně.

Lidové léčitelství­ doporučuje kořen pampelišky i při onemocnění­ch sleziny, celkové slabosti, při anémií­ch, ke zlepšení­ složení­ krve, při ateroskleróze (tento účinek je pravděpodobně vyvolaný vázání­m cholesterolu) a při chronických kožní­ch onemocnění­ch.

Při avitaminóze C se jako posilřují­cí­ a zpevřují­cí­ prostředek použí­vá salát z čerstvých jarní­ch listů pampelišky (listy se zalijí­ vlažnou slanou vodou a nechají­ se vyluhovat 30 minut, aby se odstranila jejich hořkost) nebo čerstvá šťáva.

admin