Vše na jednom místě
147260
Proskurní­k lékařský

Proskurní­k lékařský Althaea officinalis

Proskurní­k lékařskýProskurní­k je vytrvalá bylina, která první­ rok rozví­jí­ pří­zemní­ listovou růžici a nekvetoucí­ lodyhu, v druhém roce pak pří­mou květní­ lodyhu. Lodyha je vysoká až 1,5 metru, chlupatá, pří­má, dutá, uvnitř s měkkou bí­lou dření­. Listy jsou stří­davé, s dlouhými řapí­ky, přičemž spodní­ jsou vejčité, pětilaločné a horní­ trojlaločné a silně zubaté. Květy se nacházejí­ v úžlabí­ horní­ch listů, mají­ krátké stopky a jsou bí­lé nebo růžové. Kalich je dvojdí­lný, neopadavý, koruna je pětipočetná a má mnoho tyčinek. Plod je terčovitý, složený ze 16-18 paprskovitě rozmí­stěných semen. Semena (tvrdky) mají­ ledvinovitý tvar, jsou šedá a šupinatá. Kořen je silně rozvinutý, masitý, silný a rozvětvený, zvenčí­ šedožlutý a zevnitř bí­lý. Rostlina kvete od července do září­, vždy jen krátce, v dopolední­ch hodinách.

Čeleď

Slézovité - Malvaceae

Latinský název

Althaea officinalis

Lidové názvy

Ibiš, ajbiš, ibišek, slézová růže, ří­mský sléz

Popis

Proskurní­k je vytrvalá bylina, která první­ rok rozví­jí­ pří­zemní­ listovou růžici a nekvetoucí­ lodyhu, v druhém roce pak pří­mou květní­ lodyhu. Lodyha je vysoká až 1,5 metru, chlupatá, pří­má, dutá, uvnitř s měkkou bí­lou dření­. Listy jsou stří­davé, s dlouhými řapí­ky, přičemž spodní­ jsou vejčité, pětilaločné a horní­ trojlaločné a silně zubaté. Květy se nacházejí­ v úžlabí­ horní­ch listů, mají­ krátké stopky a jsou bí­lé nebo růžové. Kalich je dvojdí­lný, neopadavý, koruna je pětipočetná a má mnoho tyčinek. Plod je terčovitý, složený ze 16-18 paprskovitě rozmí­stěných semen. Semena (tvrdky) mají­ ledvinovitý tvar, jsou šedá a šupinatá. Kořen je silně rozvinutý, masitý, silný a rozvětvený, zvenčí­ šedožlutý a zevnitř bí­lý. Rostlina kvete od července do září­, vždy jen krátce, v dopolední­ch hodinách.

Výskyt

Proskurní­k roste na vlhkých slaných půdách, na pasekách, při okrají­ch řek a houštin, na okraji bažin apod. Upřednostřuje půdy, které jsou bohaté na živiny, vlhké, těžké a zří­dka i pí­sčité. Pěstuje se i jako okrasná rostlina.

Droga

Kořen proskurní­ku. Někdy použí­váme i list a květ. Kořeny se vykopávají­ v ří­jnu a v listopadu, mohou se ale sklí­zet i časně na jaře, obsah slizu je však nižší­. Sklí­zejí­ se kořeny dvou nebo tří­letých rostlin, přičemž se horní­ část oddenku s pupeny odřezává a použí­vá k vegetativní­mu množení­ v pří­ští­m roce. Nasucho se očistí­ kartáčem (vodou se slizy vyluhují­!), pří­padně se silnější­ kořeny podélně rozkrojí­ a rychle se suší­ při teplotě do 50 °C buď ve slabých vrstvách na lí­skách nebo navlečené na provázku. Při sušení­ vyšší­ teplotou žloutnou. Správně usušené kořeny jsou na lomu bělavé, mají­ charakteristický pach a nasládle slizovitou chuť.

Listy se postupně sklí­zejí­ před rozkvětem 3 až 4 krát během vegetační­ho období­, od května do července, vždy pouze za suchého počasí­. Suší­ se nejlépe v sušárně při teplotě do 50 °C. Droga je mdle slizovité chuti a nemá obsahovat ztmavlé listy a jiné části matečné rostliny.

Dnes se sbí­rají­ listy a kořeny výhradně z pěstovaných rostlin.

Chemické složení­

Droga obsahuje slizovité látky (25-30 %), asparagin, (2 %), lecitin, fytosterin, sacharidy (5-10 %), škrob (30-35%), pektin (11 %), tří­sloviny, lipidy (1,5 %), silice, vitamin C aj.

Účinek a použití­

Slizovité látky obsažené v droze mají­ změkčují­cí­ a protizánětlivý účinek (droga se s úspěchem použí­vá hlavně v dětském lékařství­). Použí­vá se při zánětu žaludku, hyperaciditě, žaludeční­ch vředech, kolikách, průjmech, při zánětech ledvin a močového měchýře. Slizovité látky chrání­ kůži a sliznice před působení­m škodlivých činitelů. Kromě toho kořeny účinkují­ i expektoračně při zánětech dýchací­ch cest – laryngitidě, angí­ně, akutní­ a chronické bronchitidě a černém kašli. Zevně se použí­vají­ ve formě záparu na obklady při zánětech oční­ sliznice.

V lidovém léčitelství­ se doporučují­ kořeny proskurní­ku při zánětu močového měchýře, bí­lém výtoku, zevně ve formě obkladů při vředech, ranách aj.

admin